Pojem wellness dnes označuje cestu k rovnováze mezi tělem a myslí, zdravý životní styl a aktivní péči o sebe. Přestože samotné slovo se začalo používat až v druhé polovině 20. století, kořeny wellnessu sahají hluboko do historie.
První formy wellness lze nalézt již ve starověkých civilizacích. Ve starověkém Řecku a Římě hrály důležitou roli lázně, tělesná cvičení a filozofie harmonie těla i ducha. Podobně ve východních kulturách – například v Indii a Číně – se rozvíjely tradice jógy, meditace či tradiční medicíny, které stavěly na prevenci a celkovém zdraví.
Ve středověku přetrvávala důležitost termálních pramenů a lázeňství, které se staly centry regenerace i společenského života. V 19. století pak došlo v Evropě a USA k rozvoji sanatorií a lázeňských měst, kde se kladl důraz na čistý vzduch, pohyb a vyváženou stravu.
Samotný termín wellness zavedl v roce 1959 americký lékař Halbert L. Dunn, který jej popsal jako „vyšší úroveň zdraví“ a aktivní proces péče o tělo a mysl. Od 70. let 20. století se koncept wellness rychle rozšířil zejména v USA a později v Evropě, kde se stal součástí lázeňství, fitness i volnočasových služeb.
Dnes je wellness chápán jako komplexní přístup ke zdraví, zahrnující pohyb, zdravou stravu, psychickou pohodu, relaxaci i prevenci nemocí. Spojuje moderní vědecké poznatky se starověkými tradicemi a stal se důležitou součástí životního stylu po celém světě.
